Cyklovýlety » Výlety s kamarády » Slovensko 2009 - den první - Biele karpaty

Slovensko 2009 - den první - Biele karpaty

Červenec 2009
První den na Slovensku.
Biele karpaty. Primární cíl - Javorina 970 m.n.m.
Původně plánovaných 50km se velice snadno změnilo v konečných 70!!! Přesto se nebojím tuto vyčerpávající cestu nazvat silným a nezapomenutelným zážitkem...

Biele karpaty - Javorina

Fotogalerie / Profil trati

 

 

Účastníci "zájezdu": Bein, Miro, Zákusek, Pejsek

Naše základna byla ve městě Stará Turá (260 m.n.m.), kde jsme přespali u rodičů našeho kamaráda Mira. Nutno podotknout, že jsme na základně byli důkladně a kvalitně vykrmováni za což děkujeme .)

Ze Staré Turé jsme vyrazili po asfaltu na Miškech Dedinka a Hrnčiarové, za kterým jsme odbočili doleva do prvního brutálního stoupáku dnešního dne - na Roh (480 m.n.m.). Na vrcholu se nachází památník Slovenského národního povstání.

Z Rohu sjíždíme po schodech (bacha, za mokra docela slušně kloužou) dolů. Na těchto schodech se ozve rána a Pejsek mizí v křocí-uklouzlo mu přední kolo.
Vracíme se kousek po asflatce, abychom odbočili k malé samotě. Na té samotě má chalupu další náš kamarád Ivo, jehož tatík nás pohostil výbornou bylinnou pálenkou, ke které nám podal nádherný výklad ohledně výrobního postupu.
Nazval ji "slovenskou antialergickou" a dal nám na cestu pulčák, ze kterého jsme potom ještě druhý den upíjeli vrcholový lok.

Ze samoty vyrážíme směrem na obec Škulkovci.Tady nás zastihla průtrž mračen...
Tak tak stíháme natáhnout na batohy pláštěnky a už to sypeme z kopce dolů (po asfaltu) na Dolný Mlyn.
Odbočujeme doprava na Podkozince, kde se  celý promočení schováváme do autobusové čekárny.
Zchrupneme si sušenku - po pěti minutách přestává pršet a tak vyrážíme dál.
Přes Pavlovce a Čermáčkovce se dostáváme na žlutou turistickou značku, která nás již vede na vrchol.

Když sjíždíme z asflatu a žlutá značka nás vede na kamenitou lesní cestu, spouští se opět déšť.
Do toho svítí sluníčko a trvá to jen chviličku, takže je to na pohodu.
Horší je zpráva od Mira, který nám s úsměvem oznamuje, že místní borci to po žluté za mokra nedoporučují jezdit...

Nicméně jž trasu neměníme a drápeme se po rozbahněných lesních cestách a pěšinách plných vody nahoru.
Místy tlačím a skřípu zuby. Zajímavostí je, že vždy když tlačím mají kluci pilno natáčet.
Na videu tedy uvidíte, že jsem absolvoval kráááásný pěší výlet .
Odměnou je nám zastávka na Holubyho chatě, kde si dáváme vrcholový lok "slovenské antialergické" a samozřejmě obídek.
Od chaty stoupáme ještě na samý vrchol Javoriny (967 m.n.m.), která je naším hlavním dnešním cílem.
Chvilku setrváváme na hřebeni - pár fotek, vypustit pivo do trávy, pokoukat se a už frčíme dál...
Je na čase protože z české strany se na nás hrne déšť.

Prakricky už od Holubyho chaty jedeme po červené trase a té se držíme i dál.
Sjíždíme z hřebenu Javoriny, v lese je v tu ranu šero, pod kopcem Miro padá i s kolem do kopřiv .
Spouští se déšť a za bouřky se řítíme bukovým lesem k Dibrovovému pomníku.
Lesní cesty jsou po dešti pěkně kluzké a nemáme nouzi o průjezdy kalužemi a blátem.
Jeden z takových vydařených máme i na kameře přímo od Dibrovového pomníku, kde na nás z kraje cesty koukala asi dvacítka pěších turistů. Zákuskovi za jeho průjezd dokonce zatleskali.

Mezi Vrchem Slobodných a Hrabinou odbočujeme z červené trasy. Po naprosto brutálním blátivém sjezdu se dostáváme na asfalt a jedeme přes obce Dolní Hlavina, Dúbrava, Gavačovci, Škriečkovci, Klimáčkovci, Paprad, Drgoňova dolina k vodní nádrži Dubník.
Tady vynecháme koupačku a místo toho se občerstvujeme v restauraci s výhledem na vodní plochu.
Debatujeme o projetých místech a plánujeme co dál. V nohách máme v této chvíli 42 kiláků.
Miro nám s tváří profesionálního hráče pokeru navrhuje hrad Čachtice, který je prý vzdálen šest-maximálně sedm kilometrů.

Samozřejmě kecal - bylo to celých 16 kiláků.

Jedeme podél potoka do obce Vaďovce, kde se napojujeme na modrou turistickou trasu. Ta nás vede do Višňového.
Po malém občerstvení tlačíme kola po zelené značce k hradu. Výstup na hřeben má rovných 700 metrů a není to procházka růžovou zahradou.

POZOR! Nesmí se zde jezdit na kole...
Po hřebeni se přesouváme k hradu Čachtice, který nabízí úžasné scenérie. Krajina i hrad jsou nádherné.

Po prohlídce sjíždíme do obce Čachtice, kde si dáváme pivko a pizzu.
Za tmy potom vyrážíme na cestu k základně.
Cesta je asfaltová a vede nás přes: Višňové, Hrachoviště a Vaďovce do Staré Turé.

Dorazili jsme ve čtvrt na jedenáct v noci a v nohách jsme měli 70 kiláků.

 

 

 

 

 

Diskuse pro článek Slovensko 2009 - den první - Biele karpaty:

3. Psík
24.09.2009 [20:57]

pačimu něrozumím, vočotu idě?

2. Bein
15.09.2009 [10:50]

jj, ty jsi takový DOBRAČISKO Emoticon

1. miro
13.09.2009 [21:33]

ako hovorím- 6 - 7kilákov Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile07.gif./] [.smile03.gif./] [.smile01.gif./] [.smile04.gif./] [.smile09.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile10.gif./]
Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?